Před časem jsem byla svědkem, jak se do sebe pustilo několik kamarádů, kteří spolu předtím velice mírumilovně popíjeli pivo. Já byla uvnitř té skupiny, ale protože mi hádající se lidi nahání strach, nejdřív mě napadlo, že si vlezu pod stůl a vyjdu, až bude po všem. Jenže pod stolem bylo docela rušno a určitě by mě ukopali k smrti. Tak jsem si řekla, že pokud mám dnes zemřít, udělám předtím ještě nějaký hrdinský čin, načež jsem začala hlasitě vyprávět o vzniku neutronových hvězd. Což způsobilo jenom víc hluku v místnosti, ale jinak se hádali dál. Jen jeden člověk se na mě dlouze podíval, zavřel oči a začal poslouchat. Dodatečně se ukázalo, že jenom usnul. Dost jsem o tom přemýšlela a napadlo mě, že jsem asi zvolila špatný téma. Že jsem místo neuntronových hvězd měla začít debatu o tom, jak přežít zombie apokalypsu.
Lidi se bojí různých věcí. Já se třeba bojím tmy, protože se do ní vejde všechno. Když si v noci cestou na záchod nerozstvítite, riskujete život, protože vás může napadnout dinosaur, zombie, masovej vrah, 50 syrských sirotků nebo lego na zemi. Slyšela jsem o holce, která se bála koček, protože někde četla, že když umřete, tak vás bez váhání ohlodají až na kost. Jenže dinosauři jsou pořád hořší, protože vás začnou žrát už zaživa a dokonce je podežřívám, že si při tom přejou, abyste umřeli. A přestože zombie apokalypsa je prostě evergreen, až se začnou v hospodě hádat příště, budu se je snažit přesvědčit, že se mají bát spíš dinosaurů. Číst →