Říkali, že můžu být, čím chci, tak jsem vzala rozum do hrsti a vzápětí zapomněla, kam jsem ho položila. Životní úloha blbouna mi byla víceméně předpovězena už v šestnácti letech, kdy se můj synovec učil mluvit a pojmenovávat členy rodiny, přičemž mně vybral jméno Blbá.
Dnes, po více než deseti letech zkušeností na pozici novináře – redaktora, se na roli blbouna cítím plně kvalifikována.
Nežiju na Madagaskaru, ale v klecovém chovu 2+1 v centru Prahy. Rozum mám na střeše a čekám, až sleze dolů. Někdy mám proto chuť psát věci možná, možná trochu nablblé.
Tento blog jen zřídkakdy vyjadřuje jakékoliv názory. Pakliže k tomu dojde, jsou to ty jediné a správné, podle nichž se řídí chod celé sluneční soustavy.