Včera jsem se začetla do sbírky sloupků, jejíž autorka tvrdí, že dva z nejúspěšnějších článků, co kdy napsala, byly o jejích vlasech. V rámci snah o zvýšení čtenosti blogu dnes vynechám penisy a pokusím se vám říct něco o vlasech.

Mám vlasy. Pravidelně si je češu, myju si je šampónem a kromě toho na ně používám ještě celou řadu vlasových přípravků. Ale popravdě řečeno, jsou moje vlasy jinak docela na hovno. Vím to nejen proto, že když se podívám do zrcadla, vidím, že jsou fakt docela na hovno, ale i proto, že je to napsaný po celý mojí koupelně, takže to musí být pravda. Číst →

Podařilo se mi rozbít skleněnou poklici na pánev, na což jsem pohotově zareagovala tak, že jsem si půl roku poté zašla pro novou. A jak už tomu málokdy bývá, v domácích potřebách jsem si vzpomněla (třikrát sláva mýmu mozku, obvykle si totiž vzpomene až po akci), že potřebuju taky nový mačkátko na česnek.

Prý se tomu odborně říká lis, ale u nás doma to vždycky bylo mačkátko, což zní daleko přátelštěji a míň nebezpečně. Lis totiž budí dojem, že dokáže zabít i člověka sedícího uvnitř obrněnýho transporéru v atomovym krytu, zatímco mačkátko se se svým majitelem skamarádí a příležitostně ho pevně obejme a něžně pomačká, protože nerado vidí, když člověk brečí, přestože je to třeba jen od předchozího krájení cibule, při kterym si sice uřízl půl prstu, ale stejnak brečel už předtím, protože cibule, hladomor v Africe, teroristi a tak. Číst →

Pavouk. Černej, chlupatej a jen o něco menší než kolo od traktoru (fakt!). Takovej pavouk mi seděl dneska ráno ve vaně, čímž mě vesmír jasně trestal za to, že jsem se pokoušela vstát příliš brzy a ještě si chtěla dát studenou sprchu, aby se neopakovala situace ze včerejška, kdy jsem sice taky vstala v půl osmý, ale neprozíravě začala den snídaní, což mě vyčerpalo natolik, že jsem se vzápětí svalila na postel a vzbudila se v jednu odpoledne.

Té kosmické péče o můj dostatek spánku si sice vážím, ale pokud se vesmír domníval, že když uvidím ve vaně pavouka, zapomenu na sprchu a vrátím se poklidně do postele, kde budu až do pozdních odpoledních hodin předstírat, že to není můj problém a ať si to vyřeší někdo jinej, zřejmě mu naprosto přeskočilo. Možná v celém multiversu nekonečných možností existuje paralelní svět, ve kterém bych s vědomím, že o dvoje dveře dál ve vaně sedí něco, co tam rozhodně sedět nemá, byla schopná v klidu a míru spát, dokud se neprobudí spolubydlící a nevypořádá se s tím sama. Ovšem svět, v němž se právě nacházíme, to rozhodně není. A ještě jednou zdůrazňuju to “možná”, protože mám podezření, že ani mnohovesmír se svými nekonečnými možnostmi není všemocnej, a řekněme si upřímně, scénář, ve kterym mi pavouk ve vaně nevadí, se za jednu z hypotetických možností snad ani považovat nedá. Číst →