Upřímně, kdy jste si naposledy vzali pastelky a nakreslili někomu obrázek? Jen tak, pro radost. Když jsme byli děti bylo to strašně jednoduchý. Pokud má dítě někoho rádo, chvíli si něco šmidlá u stolu, pak mu strčí do ruky obrázek a tím považuje celou věc za uzavřenou. Kdovíproč jsme tenhle něžnej způsob vyznání citů nechali za dveřma mateřský školy.

“Moje” dálkově adoptovaný dítě, který, dá-li Bůh, si jednoho dne splní sen a stane se doktorkou, mi poslalo dva obrázky. Tak jsem si říkala, že mu toto gesto oplatím a nakreslím něco tematicky motivačního. To mě napadlo v pátek večer. O dva dny později, s křečí v dlaních a naprosto zabitym víkendem, jsem si vyčerpaná vlezla do vany a cítila, že nutně potřebuju aspoň týdenní wellness dovolenou. Nakreslila jsem totiž obrázek, což je něco podobnýho jako šichta v uhelném dole.  Přemýšlím, kdy se vlastně kreslení obrázků stalo tak strašně komplikovaným… Číst →