Upřímně, kdy jste si naposledy vzali pastelky a nakreslili někomu obrázek? Jen tak, pro radost. Když jsme byli děti bylo to strašně jednoduchý. Pokud má dítě někoho rádo, chvíli si něco šmidlá u stolu, pak mu strčí do ruky obrázek a tím považuje celou věc za uzavřenou. Kdovíproč jsme tenhle něžnej způsob vyznání citů nechali za dveřma mateřský školy.
“Moje” dálkově adoptovaný dítě, který, dá-li Bůh, si jednoho dne splní sen a stane se doktorkou, mi poslalo dva obrázky. Tak jsem si říkala, že mu toto gesto oplatím a nakreslím něco tematicky motivačního. To mě napadlo v pátek večer. O dva dny později, s křečí v dlaních a naprosto zabitym víkendem, jsem si vyčerpaná vlezla do vany a cítila, že nutně potřebuju aspoň týdenní wellness dovolenou. Nakreslila jsem totiž obrázek, což je něco podobnýho jako šichta v uhelném dole. Přemýšlím, kdy se vlastně kreslení obrázků stalo tak strašně komplikovaným…
Předně jsem doma neměla ani skicák, natož pastelky. Tužky a ořezko sice jo, ale nebyly moje. Pak jsem asi udělala tu chybu, že jsem na to šla moc dospěle a začala plánovat. Dospelí milujou plánování. Děti na to zvysoka kašlou. Vezmou papír a ještě v půlce si samy nejsou jistý, jestli malujou strom nebo velblouda. A nevypadaj přitom, že by je to jakkoliv znepokojovalo. Já byla znepokojená, než jsem vůbec začala.
Plán byl, že nakreslím superhrdinku indickou doktorku. Tak jsem začala googlit nějaký ty reference, protože na rozdíl od dětí, který dokážou nakreslit stromoně severovýchodního, aniž by nějakýho viděly, nebo aniž by v první řadě něco jako stromoň severovýchodní vůbec existovalo, já si potřebuju na internetu ověřit, jak vypadá člověk. Nakonec jsem z knihovny vytáhla art book komiksovýho génia Adama Hughese a hodinu se rozplývala nad jeho Cat Woman, Wonder Woman a dalšíma kresbama, načež jsem se vrátila zpět na zem s tím, že bude snazší začít u něčeho jednoduššího. Ideálně u klubíček a spirál, z nichž se za pár měsíců evolvujou hlavonožci.
Poté, co jsem si v hlavě urovnala, co vlastně chci, začala jsem to rovnat na papír. Jeden by netušil, jak je těžký nakreslit běžícího člověka zepředu, takovej ten ikonickej superhrdinskej běh, aby přitom ten hrdina nevypadal jako:
– po amputaci
– tančící dement
– že zakopl a v následující vteřině spadne a strašlivě si rozbije hubu.
Během prvních 324 pokusů se mi úspešně dařilo zachytit kombinaci všech tří. Pokus číslo tyvoleužtodávnonepočítám se mi podařilo vybarvit až do konce. Kdyby mi teď někdo dal podepsat nějaký dokument, dost možná vezmu pastelku a to políčko pro podpis bez přetahování vybarvim růžově.
Co tímhle sdělením chci říct? Já nevím. Kresleme obrázky. Ale než se do toho po třiceti letech zas pustíte, vemte si tak týden dovolenou, namíchejte si nějakej proteinovej koktejl, zobněte si karbohydráty, dobře se protáhněte a dbejte během těch nekonečných dnů na pitný režim. Jo a kupte si gumu. Ten trik s podrážkou na pantofli už nefunguje.