Ne, že bych si hrála na to, jak píšu knížku, ale už když jsem si zakládala blog, měla jsem nutkání napsat k němu předmluvu. Mohlo by se to taky jmenovat výmluva, protože se za chvíli dozvíte, kde já bych sakra mohla být, kdybych bývala neztloustla. Mohla bych tančit! Ale to by mě nebavilo, takže bych s tim stejně sekla, pokud bych vůbec začala. A pokud by se mnou dřív nevyrazili dveře, protože jestli na něco mám talent, tanec to rozhodně není. Tuhle jsem zkoušela tančit Gangnam style, přičemž jsem vypadala jako Quasimodo bojující s rojem divokých včel na mokré podlaze. Rozbila jsem dva hrnky, zlomila koště a ve vedlejší místnosti zrezivěly nerezový hrnce. Kdybych se ovšem narodila jako pořádnej chlap s gulema, byla bych slavná. A taky by mi nejspíš bylo jedno, že jsem ztloustla.
Mohlo by se to rovněž jmenovat omluva. Za to, že jsem vás teď donutila mě číst, a že až vás to třeba začne bavit, přestanu, protože mi nikdy nic nevydrželo dýl jak měsíc. Takže se, prosím pěkně, moc nezamilovávejte a nekreslete si blbouny se srdíčkama do deníčků, protože stejně za chvíli vezmu roha. Pokud sama se sebou dřív nevyrazim dveře při dalším pokusu o Gangnam style.
Chtěla jsem být stand-up komik. Taky jsem chtěla být Gagarin, potápeč a horolezec, ale budeme se bavit o tom prvním. V cestě mi stálo pár překážek. Hlavně nejsem ten chlap s gulema. Dylan Moran, Jeff Dunham, Ed Byrne, Gad Elmaleh, Daniel Sloss. Tyhle geniální komiky spojuje jedna věc. Penis. Tím nemyslím, že by všichni byli spojeni jedním obřím penisem dohromady jako siamská paterčata. Každý má určitě svůj. Věřím tomu, že je mají, ale neviděla jsem je a bojím se to googlit, protože bych fakt nějakej mohla najít. Dost možná ho nemají, takže nás všechny jenom lakujou. Obecně mám za to, že muži se pro stand-up hodí víc, protože můžou říkat věci, který od holek zní jinak. Divně. Přiznejme si, že se můžeme smíchy potrhat, když někdo nečekaně vybalí nějakou sprosťárnu. Třeba hovno. Chlap může říct hovno a zní to tak přirozeně, jako by chlapi a hovna k sobě neoddělitelně patřili. Když řekne hovno holka, tak vypadá jako vidlák a sexy to není. Což je na vyližprdel, protože i holky si občas chtějí ulevit. Tak.
A vůbec je pro chlapy drzost, stručnost a nečekané, rychlé vyvrcholení takovou přirozeností (haha). Ženský mají potřebu všechno okecávat, o čemž dobře svědčí fakt, že za sebou máme nějakých 2373 znaků s mezerama a ještě jsem se nedostala k věci. Tahle vlastnost se zkrátka hodí víc na blogy. Taky je super, že to prostě můžete vypnout, nebo si to přečíst později, ale rozkecanou ženskou zastavit nelze. Za předpokladu, že se budete držet pravidla, že holky se nebijou, neboť ženu neuhodíš ani květinou, natož skládací židlí. Na druhou stranu neznám žádný morální pořekladlo o tom, že by se nemohly střílet, takže vypnout asi jdou, pokud vám někdo poskytne lopatu a alibi. To už ale odbočuju. Chtěla jsem říct, že je pro něžné pohlaví, které ještě nebylo zastřeleno, přirozrenější psát. Stejně moc nevím, o čem by mohla stand-up holka vyprávět, když nemůže říct ani hovno, aby se na ni publikum nedívalo skrz prsty.
Pak je tu ještě zádrhel, že naživo jsem asi stejně vtipná, jako bych byla namrtvo. Za předpokladu, že bych zemřela nějak humorně, třeba pádem z okna při pokusu o Gagnam style, dokonce ještě méně. Takže by lidi na moje vystoupení určitě chodili jenom proto, aby mi civěli na prsa. A to je další věc. Já vlastně ani nechci, aby se na mě někdo koukal. Mohla bych dělat show pro slepce, ale jakmile by si všimli, že jsem holka, polovina věcí by jim připadala jen polovičně vtipná, takže bych stejně každý vystoupení musela začít se slovy: „Pěkně tvarovaný trojky v přiléhavé blůzce…“. A musela bych jim to opakovat, aby neutekli. „Jsem ráda, že -prsa- jste se na mě přišli podívat.“ No, podívat asi ne. To by, chudáci, asi dost koukali, kdybych to řekla. A pak by mě určitě chtěli znát hlavně namrtvo a hihňali se tomu ještě týden.
Mohla bych se stát politikem a ta komedie by přišla tak nějak mimoděk. Politici nejsou vtipní a přestože mají prsa, i když je mají většinou ti, kteří je mít nemají, třeba Miloš, lidi se u jejich tiskovek často dost nasmějou. Jenže lidi se smějou proto, že to ti politici, aspoň naoko, myslí vážně. Což nevím, jestli je lepší nebo horší. Kdyby z tohodle blogu chtěl někdo udělat stand-up, přála bych si, aby to vyprávěl Jirka Ovčáček. Je tak geniální, že by určitě zvládnul bravurně vysvětlit, jak je možné, že zrovna vypráví o svém PMS. Já jsem třeba četla článek, že PMS mají i muži. Odkaz byl někde na netu vlevo dole. Určitě by pro Jirku nebyl problém ten článek najít.
Vy jste mi nevěřili, co?
Jo, chtěla jsem vám říct o tom blogu, co čtete. Čtete ho proto, že mi moje pohlaví hrozně zničilo život a nemůžu být stand-up komikem. Je to zkrátka takový pokus, můžeme tomu říkat sit down comedy. Uvidíme, jak dlouho nás to spolu bude bavit. Časem sem přestěhuju starší články, co jsem psala v době, kdy jsem byla víc úžasná, ale míň oblíbená, takže nejmíň polovina z vás o nich ani neví. Vlastně asi stačilo napsat tenhle odstavec hned na začátek a ušetřit si tu zbytečnou fůru keců, co? Holt rozjetá ženská, no.
Poslední řádky bych chtěla věnovat @saiberpink za obrázek na úvodní stránku blogu. Ač pořád nemám gule, díky ní mám aspoň naprosto úžasnýho černýho ptáka, kterýho si můžu libovolně zvětšit bez klikání na spamy, za což jí moc děkuju. Mocně a zuřivě děkuju taky Standovi za pomoc při hrabání do kódu šablony. Stando, seš borec, bez Tebe bych takhle pěknýho ptáka taky neměla.